Okénko na pracoviště

Po dlouhé době se zdá, že se konečně dočkáme premiéry. Několikrát jsme studovali a aranžovali tituly, které se nakonec kvůli covidu nehrály. Zkoušky byly sice celkem na palici, protože norský režisér většinou ráno nevěděl, co naaranžoval předchozí den a vždy znovu se budil s návalem nové inspirace. Ta sice byla fajn, ale když v hlavě každý den přepisujete, co máte dělat, hrozí totální zmatek. Obzvlášť, když to má dělat čtyřicet lidí naráz a každý slyší něco jiného, když už tedy poslouchá. Ale režisér byl milý a to se cení. Zažili jsme pár opravdu divokých osobností, kdy se člověk bál jít na zkoušku.

Každopádně jsem si po čase zase uvědomila, jak fajn je moje práce. Člověk si vyhraje s líčidly, parukou, kostýmem, pojezdí si na točně, sklouzne se po šikmě a může po čtyřicítce předstírat, že je mu čtrnáct a necítí se trapně, protože divák je daleko a věk sežerou světla. A navíc jsou tam podstatně starší "čtrnáctky", než jsem já.

Včera jsem se šla podívat na místa, kdy zrovna nejsem na jevišti a musím říct, že navzdory jednotvárnosti scény, to moc pěkně funguje, je tam spousta dobrých režijních nápadů, krásná práce se světly a projekcemi a
(spoiler!!) v závěru efektní padáčky, které evokují mořské medúzy, i když asi to mají být duše. Tipuju.

A vy, tipnete si bez googlování titul?

Omlouvám se za mizernou kvalitu fotek.