Česká pošta: mnoho povyku pro nic?

Před týdnem jsem tady psal o tom, jak se Česká republika postupně změnila v zemi, která se odmítá jakkoliv posunout, děsí se budoucnosti a jakékoliv změny. Když vidím, jaká neuvěřitelná hysterie vypukla kolem plánu zavřít 300 poboček České pošty, tak bohužel musím konstatovat, že jsem měl pravdu. Toto je naprosto krystalická ilustrace současného stavu naší společnosti.

Pro informaci dodávám, že problémy České pošty se nevynořily ze dne na den. Když se pošta dostala do miliardové ztráty v roce 2019, tehdejší premiér Babiš navrhoval rozprodat zbytečné nemovitosti pošty a z utržených peněz vytvořit fond, který bude financovat modernizaci technologií, restrukturalizaci firmy, racionalizaci provozu atd. Doslova tehdy napsal na svůj Facebook: „Stará Česká pošta je mrtvá“ a pak pokračoval: „Jediné řešení je restrukturalizace, která z ní udělá moderní a univerzální poštovní službu s konkurenceschopnou logistikou, finančními a jinými službami, prostě celkově přívětivou k zákazníkovi 21. století.“ To zní celkem dobře, ale jak už dnes víme, nic z toho se nerealizovalo a stejný Andrej Babiš, tentokrát už jako šéf opoziční strany, na dávné plány a záměry s Českou poštou zapomněl a teď jen kritizuje vládu, že se pokouší o reformu, na kterou se on a ministr vnitra Hamáček vykašlali.

Ano, pošta má podle Zákona o poštovních službách (29/2000 Sb.) například povinnost doručovat na každé místo pětkrát týdně, což je služba, kterou by od ní zřejmě žádná soukromá firma nemohla převzít, protože by neměla na její pokrytí dost lidí, vozidel a infrastruktury. Pokud ale stát chce tuto službu nadále provozovat, tak za ni taky musí poště řádně zaplatit ve výši, která odpovídá reálným nákladům a přiměřenému zisku. Vyžadovat službu, ale zároveň škudlit na jejím provozu prostě nemůže dlouhodobě fungovat. Všechny ostatní služby pošty ale lze nějakým způsobem modernizovat, privatizovat, digitalizovat nebo případně zrušit. Ta menšina důchodců, co si ještě vyzvedává důchod na poště, může požádat o doručování důchodu domů nebo jim může stát pomoci založit bankovní účet. Prodej losů může dělat každá trafika, finanční služby lze dnes řešit digitálně nebo samoobslužně, CzechPointy mohou být třeba v obchodních střediscích nebo na místních úřadech. Všechno lze nějak řešit, jenom se musí chtít, ale ono se zjevně moc nechce.

Možná je to ovšem celé jen bouře ve sklenici vody, živená médii, kterým už je dnes jedno, co publikují, hlavně když to přitáhne pozornost, klikání a reklamu. Možná pošta zavře pobočky a za krátký čas si na to nikdo ani nevzpomene. Proto vzpomene si ještě někdo třeba na hysterii kolem rušení analogového TV signálu? Na bulvár plný článků, jak prý budou důchodci bez televize? Nebo na protesty při rušení desetníků a dvacetníků? Svět se zkrátka a dobře neustále mění. Vždycky tomu tak bylo a vždycky tomu tak bude. A každou změnu lze považovat za hrozbu nebo za příležitost. My si teď k naší vlastní škodě z těchto dvou možností stále častěji vybíráme tu hrozbu.