Čtvrtstoletí pospolu

Můj úplně první telefon byl Ericsson GA628. Hranatá kostka s jednořádkovým LCD displejem. Nicméně na svou dobu to byl velmi dobrý telefon.

Další v pořadí jsem měl Siemens S10. První telefon s barevným displejem a obrovskou baterkou, která mu dávala nadprůměrnou výdrž.

Další z mých telefonů byl Alcatel One Touch 501. U něj si pamatuju, že měl šíleně hlasitý reproduktor a pronikavé vyzvánění. A byl můj první telefon připojitelný k internetu, tehdy ještě přes WAP.

Tohle byl první telefon mojí manželky. Velmi štíhlý a velmi elegantní Sony J6.

Pak následovalo období, kdy jsem fasoval mobily od zaměstnavatele. Byly to zpravidla low-endové siemensy nebo nokie, včetně legendárního modelu Nokia 3310, který měl snad každý.

A úplně poslední můj "klasický" telefon bylo miniaturní stříbrné "véčko" Samsung X-480. Pak už jsem měl jen "obdélníková prkénka".

Můj první smartphone byl Landvo L200 z Aliexpressu. Pak se u nás v rodině vystřídala závěj různých Huawei a Xiaomi, které jsme si postupně předávali a dědili. Tahle "prkénka" jsou všechna na jedno brdo, ale přesto i tady se našlo něco extra. Z firmy jsem měl na čas zapůjčený Panasonic FZ-E1. Pancéřované, nárazuvzdorné, prachotěsné a vodotěsné průmyslové monstrum o váze téměř půl kila.

V současné době mám Huawei Honor 7A a pokud budu v dohledné době pořizovat něco nového, zkusím to asi u Xiaomi. Proč? Odborný důvod k tomu nemám, jen je mi ta značka sympatická.