Mé nalezené Tamagoči

I já se přidám se svojí troškou do mlýna. Nebudu vám vyprávět ani o mém klonu Atari 600 od Vietnamců, se kterým jsem si bratrem hodně vyhrál, ani o mém prvním PC 486, kde jsem pařil Wolfstein 3D a Dyna Blaster, ani o pozdějších hrách.
Mé vyprávění bude o jednom růžovém vajíčku, o kterém tady psal už @godfish.
Mé tamagoči byla kočka. A ó běda, jistě si domyslíte, co kočka žrala kromě myší... No, @godfish by jistě nebyl nadšen :-)

Vše začalo jednoho horkého letního dne. Vyrazil jsem na kole z Plzně na kole směr Podbořany, abych se trošku provětral a rozhýbal. V té době jsem ještě nezavrhoval hlavní silnice, jako dnes. Taky nebyl tak silný provoz a bylo to o víkendu, takže kamiony nejezdily.
Nedaleko Podbořan zastavila vojenská policie dopravu. Byl tu tankodrom, takže před námi přejelo silnici asi pět tanků T-72. Pak policisté dopravu opět pustili.
Nasedl jsem mna kolo, překvapen touto nečekanou podívanou a chystal jsem se vyrazit vpřed. Sotva se usadil prach od pásů tanků, dosedl jsem do sedačky. Když v tom náhle upoutalo moji pozornost cosi u krajnice. Růžové a kulaté cosi.
Bylo to tamagoči. Sesedl jsem a tamagoči zvedl. Bylo nové, asi někomu vypadlo z auta. Vytáhl jsem izolační pásek z baterií a tamagoči se narodilo. Mělo trochu poškozený displej, ale i před nefunkční řádek pixelů jsem viděl, že to bude kotě.
Dostalo hned dvě myši a tři ryby a jak bylo spokojené :-)
Schoval jsem ho do kapsy a pokračoval v jízdě. V té době jsem čerstvě po škole nastoupil do práce. Byla to docela nuda, obsluhoval jsem stroj, automat, který když fungoval, tak pak člověk neměl do čeho píchnout. A to by byla správná chvíle na krmení tamagočiho, řekl jsem si a dětský hit té doby mi v kapse spokojeně zapípal.
Digitální kočička rychle rostla. Musel jsem jí krmit ještě při zpáteční cestě, když jsem stoupal do kopce u Jesenice. Byla to pěkná zabíračka, stoupat a zároveň krmit. A že toho sežrala!
Milé tamagoči jsem vzal domů a v práci ho poctivě krmil a hrál si s ním.
Ale běda. Jednou jsem ho zapomněl v šatně ve skříňce přes víkend.
Jistě tam osamělé pípalo a dožadovalo se pozornosti, hry a krmení. Ochranka milou kočku nenakrmila a když jsem se v pondělí vrátil do práce, tamagoči mi přes veškerou léčbu onemocnělo a umřelo.
Přinesl jsem domů malému synovci už jen andělíčka na displeji.
Synovec prohlásil: "Nevadí" a zmáčkl tlačítko reset... Kočička se znovu narodila...

A to je příběh mého tamagoči. Nevím, kde pak skončilo. Asi je tam, kde ostatní digitální hračky, v nějakém malém křemíkovém nebíčku. Tam, kde je i hra z CCCP Tajemství oceánu o potápěči a chobotnici...

Zdroj obrázku: http://vanilkovyprinc.blog.cz