Kapitola nevim, HŠ

Přiznání

Říká se, že na základce mě milovala celá třída, i kluci.

Skladby pro Terku, tedy Pětkrát naruby, Variační kaligram, Akrostichopunktickou píseň a Passacagliy, jsem psal, aby věděla. Pětkrát naruby bylo v důsledku o nemožnosti kroku, který každý jasně vidí, po něm by se vše důležité popřelo, první věta byl problém spuštěný s dis, jako dysporuchy, Maniodepresivní kánon o mých polohách emočního vypětí, Interludium o paradoxu něhy a vášně, Homonyma o tázání se, jestli to Terka Ruby řekla (Tedy je všechno na-Ruby), nebo ne a Postludium o odmítnutí situace ve sporu, kde si obě polohy říkají, že se mají rádi, opačným způsobem. Variační kaligram byl o rozloučení sjednoceného prvku, konečně Akrostichopunktická píseň o emočním otisku jejího krásného jména, na konci může zaznít Passacaglia, která je o sexu a životě ve třech a to ve čtyřech částech: Sex, těhotenství, porod a růst.

Jednoho dne mi pan Štochl řekl: „Mě mají rádi, někdo, ale Tebe všichni milují a to je mnohem víc.“

Proto vůbec nevadí, čí vlastně jsem, mají mě rádi, milují, všichni, a být psychotik, to je definováno tak, že nevíte, čí jste, já si můžu z  definice myslet, že jsem všech. Jestli jsem nemocný, můžu být zmatený, tomu se nikdo nemůže divit. Ale milovat, to se smí a já to Terce ukážu, co jsem to na konzervatoři psal, a taky řeknu, že kdyby se Sára chtěla vrátit, tak s mým sebevědomím, poškozeným tím vším, bych měl Sáru asi raději z úplně blbýho důvodu, že mě hezčeji chválí, ona mi uměla dát podporu jako nikdo jiný, stačilo, když mi půjčila svetr, nebo mi dala najevo, že ke mně vzhlíží, a i když je to v dobrém, tak zas u Terky vím, že ona ví, že mi to vadí, když se maličko posmívá a ona se zas drží, jak umí, ale s chytrými pochvalami s humorem bych to třeba jako chlap dál dotáhl, ale vlastně nevím, Čoudelka krásně komponuje, ale jsme Best Friends Forever vždycky mi říkala, že tohle ne, ale větší srandu v chatech jsem nezažil, Terce můžu v hudbě vysvětlovat svoje šifry, i ty o ní, ona má šifry ráda, řešívali jsme je spolu a Sára zná jazyk a ten já miluju, s  Martičkou si voláme, vlastně furt, Kačí snad dešifrovala mojí Vločku (myslím, že už na EchoChainu), s Janou Pokornou jsme zahráli vtipnou junáckou partii a Kačka Mladá ovládla svým intelektem naše siskusní dedánky a z její bystrosti mě dokázalo mrazit. Teď, když mám invalidní důchod a příspěvek na bydlení, což mi zařídili naši (a Češi) a byt na Vinohradech a tak nějak studuju, bych mohl vyznat nejprv Terce, že bych chtěl holku na zkoušku, a opatrně se optat, jestli bych se jí dneska líbil, asi až zahraju tři skladby ze čtyř. Ono až jí ukážu šifry v mé hudbě, bude ráda, určitě bude ráda, já jsem o ní ten deníček nepsal, ani o jednom jiném svém důležitém románku, napsal jsem jen tenhle o intelektuální horečce z časového kolabsu, protože to, že čas někdo možná překonal, by se mělo vědět. A že nevím, čí jsem, když se děje tohle, to jsem třeba fakt jenom zamilovanej.