Kraťas 13.

Já anarchistou

Je to celý vcelku paradox. Pár let dozadu jsem obdivoval Frescův Venus projekt, abych se nakonec našel v anarchii. Možná, že kdybych býval tušil už tenkrát, že anarchisti nejsou jenom gumy, co hážou po fízlech dlažební kostky, zamiloval bych si to už tenkrát, ale život tomu chtěl jinak.

Já celkem záměrně nepíšu, že jsem anarchokapitalista. A to i přesto, že teď je to díky boomu btc a toho všeho, co se událo kolem krypta a Paralelní Polis v ČR pravděpodobně nejznámější anarchistickej směr. Necejtim se totiž dostatečně fundovanej k tomu, abych o ankapu nějak zevrubně psal. Pořád mi tam něco úplně neštymuje, ale nedokážu to definovat...každopádně ho i přesto považuju za důležitý pojítko, protože je to pravděpodobně jedinej, takhle široce definovanej a popsanej anarchistickej směr. Což je podle mě super, protože kolem toho může vzniknout (a taky vzniká) docela slušná debata a tak je o čem přemejšlet.

Já teda anarchii filosoficky vzato chápu hlavně jako původní stav věcí a něco, z čeho všechno vzešlo. Anarchie je podle mě potenciál. Nekonečnej soubor možností. Pro mě anarchie stojí nad systémem, protože systém z ní vzešel. Anarchie je podle mě, stejně jako pohyb, život sám. Demokracie, totalita, diktatura to je všechno vlastně podmnožina. Fragment. Část.