Basketbalový kemp

V letních měsících práce trenéra nekončí, ale pokračuje. Jednak je to čas, kdy se dá brainstormovat a pracovat na konceptech pro příští sezónu. A druhak se dá vzdělávat, ať už formou kempů, kde se dá nabývat praxe, nebo různých konferencí a seminářů. No a v neposlední řadě samozřejmě individuální příprava, pokud o ni někdo stojí...

Já jsem měl letos napilno hlavně díky ESCCA - velké konferenci v Praze, kam se sjela špička z celé Evropy co do kondiční a silové přípravy. Pravda, protože mi nevyhovoval termín, zakoupil jsem online materiál, ale ono se těch 16 hodin v angličtině nenaposlouchá samo a zápisky se taky neudělají samy. :) Ale hlavně díky výživnému "kempu" s Bounce Street v Pardubicích, kde jsem, dá se říct, už pravidelným koučem.

Letos se nám sjelo do Pardubic 27 mladých baskeťáků, které čekal povětšinou dvoufázový trénink plus dvakrát Open Run, kde měli možnost poměřit své síly v zápasech mezi sebou, nebo mezi dalšími hráči, kteří se přišli podívat a zahrát si.

Společné foto

Trenérský štáb i s dvorním fotografem (úplně vpravo)

Pro většinu z nich to znamenalo zhruba 5 hodin basketbalu a kondiční plus silové přípravy denně a pro nás trenéry zase zhruba 6 hodin denně trénování (nepočítaje nějaký ty malý zranění, které se nám, tedy až na jednu návštěvu stomatochirurgie s natrženým rtem a pár bolístek, víceméně vyhnuly).

Já jsem pochopitelně měl na starost hlavně silovou a kondiční průpravu. Přičemž jsme se zaměřili na dva hlavní aspekty a to byla síla a rychlost. V dopoledních hodinách jsme drtili silovou složku a akční rychlost (akcelerace/decelerace) a v odpoledních hodinách potom reakční rychlost (tedy schopnost reagovat na různé podněty, ať už hmatové, sluchové, nebo vizuální).

Celkem vzato si osobně myslím, že jsme udělali kus poctivý práce. Zvlášť mladší jedinci se zřejmě s takovým objemem silového tréninku (ať už s vlastní vahou, nebo externí) ještě nesetkali, ale poradili si s ním více než dobře. A zcela neskromně si myslím, že i díky naší organizaci. Hráči totiž pracovali v menších skupinkách po 4-6, což se ukázalo jako ideální počet.

První den jsme hráče rozdělili do skupin podle somatotypu a pohybových i herních kvalit

A dřina (ale i zábava) mohla začít

Dřep je základ

Dlouhá chvíle

V rukách jsme měli snad všechno - osu, jednoručky, trap bar, medball...

Ale vyzkoušeli jsme si i zábavnější věci, jako jsou Blazepods

Nebo se potrápili s odporovou gumou

Bylo i okénko pro psychohygienu

Na Open Run jsme viděli i smeč

A týden zakončili oblíbeným turnajem 1 na 1

Korunovace celkového vítěze

Závěrečný pokřik a domů

Ačkoliv je takový týden pro mě jako trenéra náročný, doufám, že s touhle super partou sejdeme zase za rok a že si z něj odnesou minimálně pár detailů. I kdyby to bylo jen to, že práce bez míče má v dnešním výkonnostním sportě smysl a vyplatí se jí věnovat alespoň trochu té pozornosti.